Dance Macabre - Nina
Nina byla nesmělá.. Ne jen nesmělá, nenáviděla kontakt s cizími
lidmi, jak se jí dotýkali, jak se na ni dívali. Jediní dva se k ní mohli
přiblížit… Její kamarád z dětství – Honza, znali se od mala. Byli
vždy tak trochu osamělí, tak si k sobě rychle našli cestu, byli si oporou,
když jim bylo nejhůř. Byli tady pro sebe vždy, když bylo potřeba. Pak
měla ještě jednoho přítele – Williama. Bydlel velmi daleko a vídali se
jen zřídka,ale když už byli spolu, dobíjeli se energií, jejich vztah byl
energický a spontánní. Věděli vzájemně o problémech toho druhého, tak
trochu to dokázali vycítit, ale v tu chvíli, kdy byli spolu, na problémy
zapomínali a prožívali radost ze společných chvil.
A pak zemřela… mladší, než by bylo dobré. Zemřela sama. V srdci si
nesla bolest ještě z dob, kdy byla dítětem. To On jí ublížil. Hodně jí
ublížil. Proto ta zdrženlivost vůči ostatním. Ten kluk ze školy. Ta
bolest v ní byla, i když ona sama už byla dávno mrtvá.
Najednou se jí někdo dotkl rukou chladnou jako střepiny ledu. Jak je to možné, vždyť je mrtvá? A najednou Nina otevřela oči. Dance Macabre – zázračná noc. Slyšela o ní, ale netušila, že zrovna ona bude moct znovu ochutnat svět živých. Ale stalo se a ona byla tady – mrtvá mezi živými, mrtvá mezi mrtvými a stále sama… Zhluboka se nadechla a vykročila na náměstí, směrem k hudbě a zvonům. Směrem k tanci…
Spatřila jej. Honza? Ano, byl to on… A byl mrtvý. Byla ráda, že jej vidí, ale bylo jí hrozně líto, že zemřel. Že zemřel taky mladý a očividně pořád stejně osamělý. Zatančili si spolu příjemný a uklidňující tanec. Chvíli se potulovala po náměstí, podél kostela a věznice a dívala se na druhou stranu náměstí, kde v restauraci rostla zábava. Alkohol tekl proudem a občas nějaký pár poodběhl o dveře vedle do hodinového hotelu. Najednou se jí někdo postavil do cesty, původně chtěla utéci, ale podívala se tomu člověku do tváře – William! Objala jej tak pevně, jak jen mohla a darovala mu jeden radostný a veselý tanec. Postěžoval si, že i přesto, že je mrtvý, mu chybí láska. Byli na tom podobně, spousta mužů na ni házela chtivé pohledy, ale uhýbala a utíkala jim. Když už s nimi tančila, držela si odstup. Několikrát věnovala tanec svým dvěma přátelům, vždy ji dokázali uklidnit a povzbudit.
Kolem baru se motal jeden muž. Zajímavý, ale očividně hrozně arogantní
a sebestředný. Ale něco na něm ji fascinovalo, občas se po něm podívala,
ale většinou tančil s nějakou kráskou. Tančil s nimi vášnivě a
prudce, ale přitom elegantně. Její pohledy k němu byly stále častější,
ale byla si jistá, že se k němu nemá šanci dostat.
V jednu chvíli se jejich pohledy střetly a oba se na sekundu zastavili
v čase. Na ten moment neexistoval nikdo jiný, než oni dva. Ale Nina uhnula
pohledem. Nedokázala udržet oční kontakt s cizími lidmi. Samozřejmě
vypadla z rytmu, zaškobrtla a málem upadla. Muž, se kterým tančila, ji
přidržel, ale ona se vymanila s jeho držení a odběhla k okraji
náměstí, opřela se o zeď a chvíli zrychleně dýchala. Po chvíli si
uvědomila, že se opírá o stěnu vězení, nadechla se a vyrazila zpět
k tančícím párům. V tom Jej zahlédla. Toho, který jí tak ubližoval.
Ano, byli ještě děti, když se to stalo, ale ona si nesla následky až do
teď. Až do hrobu. Vzedmula se v ní vlna vzteku – to On může za to, že
zemřela sama, aniž by poznala lásku! To On může za její nervózní a
těkavé chování! Vykročila k Němu rázným krokem. Tančil s nějakou
dívkou. Nina byla rozhodnutá mu všechno vyčíst, vždyť ona je mrtvá a On
žije svůj život, aniž by tušil, že ublížil jedné malé holce před
mnoha lety. A že ta holka kvůli Němu nemohla, nechtěla, neuměla najít
spřízněnou duši, neuměla najít lásku a vášeň. Čím více se k Němu
blížila, tím víc jí opouštěl vztek a nastupovala její nervozita. Vždyť
On ani nebude tušit, kdo jsi – říkala si. Ale to už stála za Ním.
Chvíli tančila skryta za Jeho zády, ale dívka v Jeho náručí si jí
všimla, pozvedla hlavu a přestala tančit. On se první podíval na svou
tanečnici, pak se zprudka otočil. Sjel Ninu pohledem, trochu ironickým
výrazem nad nervózní mrtvou ženou stojící uprostřed náměstí se
shrbenými rameny, ale v odlesku jeho očí byl … byl to soucit,
porozumění, omluva? Nebo se jí to jen zdálo? Vyšel směrem k Nině,
rázně, sebevědomě, díval se jí zpříma do očí. O krok ustoupila,
ironicky se ušklíbl a jí projela nová vlna vzteku, tentokrát na sebe samu a
zastavila svůj ústup. Podívala se mu do očí, sevřel ji v těsném
držení a rázným tanečním krokem vyrazili po parketu, chvíli bojovala sama
se sebou, nechtěla se nechat vést zrovna tímhle člověkem, nechtěla jej
mít takhle blízko sebe. Kladla odpor, ale On nepovolil, vedl ji dál po
náměstí a držel ji stále stejně pevně. Ale ne hrubě. Stále stejně
přímě, ale možná i trochu něžně. Nina byla zmatená, protože se jí
Jeho způsob vedení líbil, nenechal si líbit její tendence k ústupu,
nepouštěl ji, udával tempo jejího tance a jejího srdečního tepu.
S každým krokem si Nina uvědomovala, že nebojuje s ním, ale sama se
sebou. Až nakonec se naprosto podvolila jeho vedení, ramena se jí narovnala,
získávala dávno ztracenou rovnováhu a sebevědomí. Pluli po náměstí a
Nina se přetvářela. Z ustrašené myšky se stávala nádherná žena. I On
to vycítil, zastavil se v tanci, odtáhl ji kousek od sebe, lehce kývl
hlavou, Nina se jemně uklonila a každý šli svou cestou. Připadala si,
jakoby se znovu narodila, objevovala své nově nabyté sebevědomí a začala
si uvědomovat, že pohledy mužů jí nejsou až tak nepříjemné. Chtěla to
hned vyzkoušet – jak vlastně působí na muže? Přichomýtla se u baru
k nějakému tančícímu muži a položila mu ruku na rameno. Ten muž se na
ni podíval a velmi elegantně vyměnil svou nynější taneční partnerku za
Ninu. Jeho pohled byl pátravý, ale líbilo se jí to. Dívala se mu do očí a
užívala si ten pocit, že ona teď ovládá situaci. Chvíli spolu tančili,
Nina byla unesená. Po chvíli ukončila tanec, poděkovala a odešla, muž se
za ní ještě chvíli díval. Hrdě se nesla přes náměstí. Byla sama na
sebe tak pyšná. Veselý pocit však netrval dlouho.
Kousek před sebou spatřila tu dívku, o níž kdysi hovořil Honza. Nevěděla přesně, co se mezi nimi stalo, Honza jí to nikdy nechtěl říct. Ale cítila z něj hroznou bolest, když o tom hovořil. A teď tam stála uprostřed náměstí. Skoro se rozběhla, jak ji najednou ovládlo příšerné běsnění. Chtěla jí vytrhat vlasy, chtěla jí vyškrábat oči, chtěla… a už stála u ní a dívala se jí zpříma do očí, málem začala křičet, ale jen na ni zasyčela nějakou nadávku. Dívka si to samozřejmě nenechala líbit a už kolem sebe kroužily jako dvě hladové lvice. Jejich kroky plné vzteku se nesly náměstím. Nina jí vyčítala její chování k Honzovi, dívka nechápala. A najednou Ninu drží něčí ruce – Williame? A William jen kroutí hlavou a snaží se jí odtáhnout od té dívky, kterou již drží jiný muž a něco jí rázně vysvětluje. Ale Nina nechce odejít od té dívky s modrýma očima, chce si to vyříkat. Vytrhává se tedy Williamovi ve stejný okamžik, kdy se dívka vytrhuje tomu muži a zase stojí proti sobě. Dívka se Nině snaží něco vysvětlit, ale Nina nechce poslouchat. A v tu chvíli ji zase drží Williamovy ruce a táhnou ji pryč. Ne! Takhle ne! Tak jak tedy? A v ten moment to Nina pochopí. Honza věděl, že to není ta pravá, měl ji moc rád, ale ona jemu neublížila. Ubližovali by si, kdyby byli spolu. Z tvrdého a rázného tance se rázem stává tanec plný pochopení a souznění. Pohladí dívku po tváři s omluvou na rtech. Nina odchází a dívka tančí. Všichni tančí.
Nina si připadala hrozně zmatená. Zvedla hlavu, trochu s ní zatřepala,
jakoby chtěla ty myšlenky urovnat a podívala se směrem k tančícím
párům a viděla znovu toho arogantního muže. Díval se jí přímo do očí,
vykročil směrem k ní. Cítila, jak se jí potí ruce. Takhle přece nemůže
tančit, se zpocenými dlaněmi, roztřesená a zmatená, ne s ním. Došel až
k ní, nabídl ji ruku k tanci. Její ruka jakoby žila vlastním životem,
vystřelila k té jeho, ale něco ji zastavilo. Nina zaváhala, stáhla ruku a
otočila se. Už ve chvíli, kdy se odrážela k otočce, svého rozhodnutí
litovala – teď určitě odejde – pomyslela si, ale ten zvláštní muž
nikam neodcházel, udělal ještě jeden krok směrem k ní. Přijala tedy jeho
nabídku k tanci. Dívala se do jeho pronikavě modrých očí a snažila se
z nich něco vyčíst. Viděla v nich touhu po dobrodružství, touhu po
změně a zájem o ni samotnou. Je to možné? Že by si vybral ji mezi všemi
těmi krasavicemi? Vedl ji po parketu jistým krokem a pořád se jí díval do
očí. Když skončila píseň, jemně se uklonil, políbil jí ruku a odešel,
ještě jednou se za ní podíval a zmizel v restauraci. Nina stála jako
opařená, skoro se nemohla pohnout, naštěstí se před ní objevil Honza –
jako na zavolanou. Vzal ji do náruče, jakoby věděl, že teď prožila něco
silného. Jeho jemný styl tance ji uklidňoval, držel ji pevně,
ochranářsky, cítila se v jeho obětí v bezpečí.
Několik dalších písní tančila s jinými muži, ale nedovedla se
soustředit, něco v očích toho arogantního muže unášelo její pozornost.
Aniž by chtěla, vyhledávala jeho postavu v davu na náměstí. A pak jej
zahlédla, mluvil s nějakým jiným mužem. Vytrhla se z tanečního obětí
bůhvíkoho a rozešla se k němu. Viděl ji přicházet a umlčel toho muže
vedle sebe, ten jen pokrčil rameny a pokračoval v procházce. Arogantní muž
vzal její ruku do své, políbil ji a přivinul Ninu k sobě.
Edgar.
Nina.
Na tento tanec si ji přitáhl blíže k sobě. Vdechovala jeho vůni, směsici
parfémů mnoha žen, jeho vlastního a jeho osobitou vůni. Podvolila se jeho
vedení tak snadno, jak se teď i nadechovala. Připadala si dokonalá.
Tančili po náměstí, vířili mezi všemi těmi lidmi, mezi jejich starostmi
a strachy a ona si konečně připadala šťastná a doufala, že všichni na
světě budou také šťastni. Cítila jeho dech ve svých vlasech, vnímala
svaly na jeho zádech, jak se pohybují při jejich společném tanci, a
nechávala se unášet pocitem výjimečnosti, který v ní stoupal s každým
tanečním krokem s tímto mužem.
Pozval ji na skleničku vína, neodmítla, naopak, radostně přijala. Najednou
byli tak blízko u sebe a už náměstím neproplouvali, už se vznášeli.
Jejich tanec byl tancem vášně, touhy, ztělesněním jejich pocitů. V tu
chvíli už je nespojoval jen tanec a hudba, ale něco mnohem hlubšího.
Cítila z něj tolik síly a přitom tolik něžnosti, kterou v sobě do té
doby zadržoval. Cítila, jak mu buší srdce do tempa rychlého a vášnivého
tanga, které spolu tančili. Cítila, jak jí rukou přejíždí po těle a
cítila vzrušení, jakého do dnešního dne nebyla schopná. Všechny její
smysly se upíraly jen k němu – Edgare…
Nechala ho, aby ji zaklonil v té nejvyzývavější formě a přitom se jí
neustále díval do očí. Bušilo jí srdce vzrušením, když mu nohou
přejížděla po té jeho. A jeho pohled začal ztrácet aroganci a
neústupnost. Přibývalo něžnosti a vřelosti. Tančili, všichni tančili.
Edgar a Nina však vnímali jen sami sebe, jakoby se najednou náměstí
vylidnilo a zbyli tam jen oni dva a argentinské tango, v jehož rytmu se
proplétala jejich těla. Vznášeli se po náměstí, milovali se v temných
uličkách a přicházeli zpátky, aniž by jejich tanec ztratil něco ze své
vášnivosti, dravosti a touhy. Naopak získal ještě hlubší tóninu, jejich
tanec byl nyní protkán nitkami lásky.
Už to nebyla ta stará nesmělá, uzavřená a shrbená Nina, byla z ní
nádherná smyslná žena s vyzývavými pohledy.
Už to nebyl ten arogantní a sebestředný Edgar, kterého nezajímalo nic
jiného, než vlastní pocit uspokojení, stal se z něj něžný milenec a
milující přítel.
Ač po smrti, oba našli to, co hledali celý život a nenacházeli –
porozumění, lásku, spřízněnou duši…
Ve víru tance se octli před kostelem. Edgar se v tu chvíli zastavil,
podíval se Nině zpříma do očí a poklekl. Chytil ji za ruku. Klekla si
naproti němu a ve své smrti si slíbili lásku až do skonání věků.
Lásku, kterou už smrt rozdělit nemůže. Lásku, která bude trvat věčně.
Znovu tančili. Všichni tančili. Najednou Nina uviděla Williama, jak vede
samotnou Smrt k nějaké dívce, jejíž srdce tlouklo a v jejíž žilách
proudila čerstvá krev. A on ji chtěl nechat zemřít? Rozběhla se k němu.
Nestačila je zastavit… Nedokázala pochopit, jak někdo může dobrovolně
opustit svět živých kvůli mrtvému. Rozhlédla se po náměstí a viděla,
že ta mladá dívka nebyla sama, kdo se rozhodl odejít s mrtvými. Byla
z toho hrozně nešťastná. Pak si ale uvědomila, že kvůli Edgarovi by asi
udělala to samé. Čekal na ni u kostela. Rozběhla se k němu, chtěla
odletět jako pták. Zvedl ji vysoko do vzduchu, cítila se svobodná, objala
jej nohama kolem pasu on ji zaklonil dolů, znovu ji zvedl a položil před
sebe. Byla svobodná, byla volná, oproštěna od minulosti. Od té chvíle byla
již jen jeho.
Nina.
Edgar.
Poprvé za celou dobu si uvědomila, že na náměstí odbíjejí zvony.
Nezbývalo mnoho času, než se budou muset vrátit do světa mrtvých. Než je
Smrt svým dotykem pošle zase zpět. Rychle se rozloučila s Honzou a
Williamem. Vrátila se k Edgarovi, aby si zatančili poslední tanec před
nekonečnou věčností. Ale už se nebála. U něj byla v bezpečí, v jeho
náruči byla konečně sama sebou, s ním dávala i smrt smysl.
Poslední tanec, poslední odbytí zvonů a Smrt procházela po náměstí a
volala mrtvé zpět do své říše. Edgar s Ninou odešli společně, ruku
v ruce…