Dance Macabre... - Genevieve
Stála tam sama, opuštěná. Věděla, že této noci všichni přijdou. Čekala na ně, těšila se, bála se. Nevěděla, co má čekat, nebyla si jistá, že udělala dobře, když sem dneska přišla. Co tím získá? Nebude se jenom dál trápit? Ale udělala by všechno pro jeden jeho pohled, jeden dotek, jedno pohlazení. A třeba se dneska dočká.
Konečně nadešel ten okamžik. Náměstím se ozval zvuk zvonů a ona zavřela oči. S rozechvěním čekala, než zvony dozní a začne hrát hudba. Jakmile otevřela oči, tak viděla svého nejlepšího přítele. Podlomila se jí kolena. Okamžitě se k němu rozeběhla a padla mu do náručí. Objal ji, jako to dělal celý její život. Byli přátelé od dětství a on se o ni vždycky staral. Věděla, že se jí nikdy nemůže nic stát, když je poblíž. Věděla, že u něj bude vždycky v bezpečí. Položila mu hlavu na rameno, obličej zabořila do jeho krku. Podala mu svojí ruku a vykročili prvními kroky tanga. Slza jí ukápla na jeho košili. Nebylo potřeba cokoliv říkat. Mlčky si sdělovali všechno, co měli. Odtáhl se a zadíval se jí do tváře. Odvrátila zrak, příliš to bolelo. Vzal ji něžně za bradu a znovu si ji otočil k sobě, podíval se jí do očí a usmál se. Vědoucně, soucitně. Snažil se ji povzbudit, ukázat ji, že ji pořád má rád, pořád ji chrání. Záleží mu na ní. Dozněla hudba a ona udělala krok zpět, znovu se stáhla, nechtěla procházet tou bolestí znovu a znovu. Milovat bolelo.
Utekla od něj. Ještě se k němu vrátí, ale ne teď. Teď to příliš bolí. Jakoby tomu sám Osud chtěl, když se otočila, tak ho uviděla. Stál tam, stejně krásný jako předtím. Usmál se na ni a pozvedl ruku, jakoby ji zval k sobě. Váhavě přišla, každý krok jí bolel. Všechny vzpomínky na minulý život jí táhly hlavou, a když mu podala ruku, tak si ji přitáhl a ona se mu schoulila do náručí. Tančili spolu, jako kdyby to mělo být naposled. Mělo to být naposled. Nepotřebovali slova k tomu, aby si sdělili, jak moc si chyběli. Jak moc se jim stýská a jak moc se milují. On miloval ji. Ona milovala jeho. Snažil se ji přesvědčit, že musí zase začít žít, že musí na něj zapomenout, odpoutat se od něj a žít svůj život. Je mladá, plná života. Ona ale nechtěla chápat, co jí sděluje. Celým svým tělem mu říkala, že nemá pro co žít, když je on mrtev. Nechce být sama, nechce být bez něj. Nenáviděla Smrt za to, že jí ho vzala. Tančili spolu vášnivě, zoufale, osaměle a přece spolu. A pak ji opustil.
Zvony odbíjely.
Stála sama uprostřed sálu a dívala se na ostatní, jak tančí. Každý
s někým tančil. Každý tam měl někoho, pro koho tančil. Její přítel
tančil s nějakou ženou a tiskl si její tvář ke své. On také tančil
s nějakou ženou. Píchl ji osten žárlivosti. Proč tančí s jinou, když
tu má ji? Ona na něj čekala celou tu dobu. On na ni ne? Jak na ni mohl
nepočkat, jak mohl tančit s jinou ženou? Zlobila se.
Když ji vzal do náručí cizí muž, tak se nebránila. Tančil s ní tvrdě,
vášnivě, prudce. Poddala se tomu, poddala se své zlobě a své žárlivosti.
Přes rameno svého tanečníka se dívala na svého manžela, který ji
neviděl. Nenáviděla jej za to. A přesto ho milovala. Jakoby jí ledová
ruka sevřela srdce. Přitiskla se ke svému tanečníkovi a pohladila ho po
rukou, po ramenech, po krku. Každý ten dotyk pálil jako něco zakázaného.
Zhluboka se nadechla a odstrčila ho. Všimla si, že měl černý šátek na
krku. Muž se šátkem se na ni zadíval a vydal se za ní. Lákala ho, utíkala
mu a zase se přibližovala, v jeden okamžik se k sobě tiskli, jako kdyby
chtěli splynout v jednu osobu, v druhý okamžik mu unikala a on ji stíhal.
Zoufale tančila, měla pocit, jako kdyby byla někým jiným. Všechno se
změnilo. Chtěla tím ze sebe setřást snad ten žal, vinu či osamělost.
Zasmála se a vplula do náručí někoho jiného. Muž se šátkem se za ní
díval, ale pak tančil s jinou ženou, přesto dál cítila jeho pohled
v zádech. Těsně objala svého tanečníka, nechala se sevřít v jeho
náručí. Nohou mu přejela po jeho noze, zaklonila se a prudce si ho
přitáhla k sobě. Užívala si tanec, blízkost druhého, tančila jako nikdy
v životě. Přesto jí něco chybělo. Nechápala to. Tančila o to víc.
Šla z náruče do náruče, přesto se vrátila k muži se šátkem. Přejela
mu rukou po krku, přitiskla se k němu celým tělem v zoufalé snaze získat
ztracené. Přirazil ji na zeď a přitiskl se k ní. Svojí nohou jí přejel
po její, cítila jeho horký dech na krku, přitáhla si ho ještě blíž
k sobě a prohnula se. Přejel svýma rukama po jejím těle a pak s ní dál
tančil v rytmu tanga. Vášnivě, bezohledně. Když tanec skončil, odešla
od něj, aniž by se na něj podívala. Další tanec, další vášeň, další
muž. Už to skoro nevnímala, byla jako tělo bez duše. Tančila, ale nebyla
to ona. Jako kdyby se na sebe dívala zdálky. Pozorovala své tělo, jak se
vlní v náručí cizího muže. Nebylo to správné. Takhle to být nemělo.
Viděla, že On tančil s jinou ženou. V ten okamžik ji nějaká žena vzala
za ruku a poslala ji do náručí muže se šátkem. Nechtěla, ale přesto
s ním dál tančila. Už nebyl tak vášnivý, už se nesnažil ji svést.
Položil jí svojí hlavu na rameno, přitiskl se k ní. Tohle nechtěla.
Nemůže milovat nikoho jiného, nemůže být milována někým jiným. Bylo
jí ho líto. Chápala, jak to bolí. Opustila ho.
Znovu stála uprostřed parketu a byla osamělá. Po tváři jí stekla slza.
Neznámý muž ji vzal do náručí a něžně s ní tančil. Jako kdyby jí
chtěl utěšit, rozveselit. Snažila se, ale nemohla. Věděla, co musí
udělat.
Zvony odbíjely.
Když začala hrát hudba, stál tam zase On. Stál před ní, usmíval se na
ni a nabízel jí svojí ruku. Vplula do jeho náruče a cítila, že takhle je
to správně. Tančili, povídali si beze slov. Chtěla mu říct, že je stále
jeho, že nikdy nepřestala být. Chtěla mu sdělit, že ho miluje a pokud
miluje on jí, tak s ním zůstane. V ten okamžik bylo jedno, že ona je
živá a on mrtvý. On byl celý její život. Když přišla o něj, jako
kdyby zemřela. Jak moc si tehdy přála, aby opravdu zemřela, toho dne, kdy
zemřel on. Přitiskla mu ruku na srdce a pak vrátila ruku na své srdce. Na
šatech měla připevněnou květinu. Tu jí kdysi vetkl do vlasů a šeptal
jí, jak je krásná, jak ji miluje. On si květiny všiml, usmál se a květinu
jí ze šatů odepnul a připnul si ji. Usmál se. Se šťastným smíchem se
k němu přitiskla, snad nikdy nebyla víc šťastná. Tančili spolu, krok za
krokem, znovu spolu.
Věděla, co musí udělat. Z Jeho náruče si ji vzal její dávný kamarád.
Byl mrtev již dlouho, skoro na něj zapomněla. Pochopil, co chce udělat.
Nechtěl, aby to dělala, tak jí oblékl své sako, aby viděla, jaké to je,
být mrtvá. Aby pochopila, jaké to je, tančit mrtvá. Oblékla si jeho sako a
tančila s ním. Tančila jako mrtvá a bylo to strašlivé. Cítila se jako
uvězněná. Nechtěla zemřít. Ale byla to jediná možnost, jak by mohla být
s ním. A byla to cena, kterou byla ochotná zaplatit. Pochopil to a vzal si
sako nazpět. Zůstala stát uprostřed parketu, ale již ne sama. On tam byl
s ní. Držel ji za ruku a spolu s ní čekal na něco, co muselo
přijít.
Přivedl jí a ona se na ní zadívala. Dívala se Smrti do očí a pochopila, co musí udělat. Musí tančit se Smrtí. Nechala se uchopit Smrtí do náruče. Mráz jí přeběhl po zádech a spolu vykročily do prvních kroků tanga. Byl to dialog, a přesto neřekly ani slovo. Vysvětlovala Smrti, že musí zemřít. Nemá pro co žít, protože všichni, které milovala, byli mrtví. A ona nechtěla žít bez nich. Nechtěla žít bez něj. On celou dobu byl kolem ní. Tančil vedle ní, občas jí pohladil po rameni nebo po zádech. Aby věděla, že je s ní, že na ni čeká, že to dělá pro ně a nikdy ji už neopustí. Tančila se Smrtí a dotančily ke kapli. Padla na kolena a vložila své ruce do jejích. Dívala se jí do očí v němé prosbě. Nebylo potřeba nic říkat, Smrt věděla, co po ní chce. Držela její ruce a zamyšleně naklonila hlavu. Jako kdyby zvažovala. Poté ale sklonila hlavu a uvázala jí černou stuhu kolem krku. Když jí zvedla na nohy a podala její ruce Jemu. On ji vzal do náručí a přitiskl k sobě. V ten okamžik se jí zatočil celý svět. Uvědomila si, co se právě stalo. Čeho všeho se vzdala. Plakala. Nevěděla, jestli radostí či zármutkem. Byla šťastná i nešťastná zároveň. Dostala to, co chtěla. Ale za jakou strašlivou cenu. Dotančili spolu k oltáři a poklekli na něj. Ona sepjala ruce a vzhlédla ke kříži s prosbou o odpuštění. Díval se na ni a vzal jí za ruku, své prsty propletl s jejími. Podívala se na něj, smutně se usmála. Jako kdyby si mlčky znovu slíbili lásku, že spolu zůstanou. Tentokrát již navěky…
Hrálo poslední tango. Konec se blížil. Dva malí andělé. Nezbývalo nic, co by bylo potřeba říct. Zahlédla svého přítele z dětství. Když viděl její černou stužku na krku, vypadal nešťastně. Jako kdyby mu právě zlomila srdce. Odvrátila tvář. Viděla také muže se šátkem. Tančil v těsném objetí s jinou ženou. Ale šťastně nevypadali ani jeden. Přestala vnímat ostatní a jediné, na co se soustředila, byl On. Držel jí, jako kdyby ji už nikdy neměl pustit. Zabořila mu hlavu do krku a on jí položil ruku na krk, jako kdyby ji chtěl chránit. Jako kdyby ji nikdy neměl pustit. Cítila, že přichází konec.
Když šla Dáma v šedém kolem, jako kdyby ji ovanul závan staletí, chladu, závan smrti. Zoufale si přála, aby tam takhle mohli stát navěky. Pak se dotkla jejího ramene. Nyní spolu už opravdu budou navěky. Pustil ji ze svého náručí a vzal ji za ruku. Usmál se na ni a pohladil ji po tváři. Nikdy ho nemilovala víc, než teď. Nelitovala ceny, kterou zaplatila. Byla šťastná, když ruku v ruce kráčeli spolu za Smrtí…