Když se tančí IX.
Dance Macabre – Když se tančí
Petr Urban
IX.
Hodiny znovu odbíjejí.
Nyní je však jejich zvuk jiný.
Zní dlouho, daleko déle než předchozí odbíjení magické noci.
Páry na náměstí dokončují svůj tanec.
Poslední kroky, poslední vroucí políbení, poslední stisk ruky…
Pak hudba dohraje.
Skončí.
A bledí odejdou.
Živí je pozorují.
Snad o něco moudřejší, snad o něco zahojenější.
Každý svůj příběh tančil sám.
Každý.
……………………………………………………
„Vrátil jsem se.“
Znovu se jí vrátil, snad v posledním možném okamžiku magické noci,
v poslední ozvěně odbíjení hodin.
Nechá ho, aby ji objal, a na okamžik si dovolí snít.
Tančila celým svým srdcem.
Tančila o svůj život, o svou minulost i budoucnost.
Stejně jako ostatní tanečníci.
Tančila svůj příběh.
Rány z minula se zahojily. Možná ne všechny, možná ne zcela.
Ale právě teď… je vše v pořádku.
Michael Darsby, aniž by si uvědomoval, co se jí honí hlavou, ji jemně
políbí do vlasů a přivine blíž k sobě.
……………………………………………………
Pro paní Dewalleyovou bylo ještě té noci prolito mnoho slz.
Seděla u paty sochy anděla a zdálo se, jako by spala.
Dle jejího šťastného výrazu ve tváři snila nejkrásnější sen ze
všech.
……………………………………………………
Snad by se zdálo, že vše té noci byl jen podivný, nezvyklý sen… Ale
nikdo nedokázal vysvětlit jednu věc.
Sochu anděla s nádhernými bílými křídly, která vévodila
náměstí.